4 - Větné členy

Podmět
nezávislý na jiných větných členech, pouze vytváří základní skladební dvojici s přísudkem
levovalenční člen, nejčastěji bývá vyjádřen prvním pádem
nositel vlastností
nejčastěji vyjádřen:
1. pádem podstatného jména
zájmenem
infinitivem
citoslovce
příslovce – Každé proč má své proto. Přísudek
patří do základní skladební dvojice
vyjádřen:
slovesem v určitém tvaru (nejčastěji)
citoslovce
kategorie
osoba, číslo, čas, rod, vid..
shoduje se s podmětem – stejná osoba, číslo
typy přísudků
slovesný jednoduchý – plnovýznamové sloveso – Trang studuje.
složený – Trang bude včas chodit do školy.
způsobový – muset, moci, smět, chtít, mít
fázové/pomocné sloveso + infinitiv – Trang začala zpívat.
jmenný se sponou – je + jméno (podst., příd.) – Trang je student.
---
holý – Trang studuje.
rozvitý – Voda se vzdouvala, čeřila a pěnila. Předmět
vyjádřen:
zpravidla post. jménem, které není v 1. ani 5. pádu
infinitiv slovesa – Rozhodli jsme se mlčet.
zájmeno – Viděl ho.
číslovka – Pozvala jsem je obě. Příslovečné určení
základní typy: místo, čas, způsob, míry
další: příčina, účel, přípustka, podmínka, původ
pravovalenční, váže se na přísudek
vyjádřeno":
zpravidla příslovcem
podst. jméno – Trvalo to rok.
okrajově slovesný infinitiv – Odjel studovat.
druhy:
místo – Pracuje na zahradě.
čas – Potkáváme se denně.
způsob – Přišel pěšky.
míra – Pracoval až do zemdlení.
podmínka – Uvidíme podle výsledku.
účel – Mám to pro sestru.
přípustka – I přes nepřízeň osudu je optimista. Přívlastek
rozvíjí podstatné jméno (předmět, podmět, pr. určení)
<Vysoký> chlapec ve <zvláštní> škole vyprávěl <milým> spolužákům o <krásném> zájezdu.
přídavné jméno
Brána <pekla> byla hrůzostrašná.
podstatné jméno
<Ten> den se nevydařil.
zájmeno
Odbila <devátá> hodina.
číslovka
Cesta <domů> stoupala.
příslovce
Snaha <uspět> rozhodla
infinitiv slovesa

shodný
stejný pád jako podst. jméno
starý deštník
neshodný
brána pekla

holý
starý deštník
rozvitý
velmi starý deštník
postupně rozvíjející
více než dvě slova, bez interpunkce
obou dvou mých starých sametových deštníků si cením
několikanásobný
interpunkce, lze zaměnit pořadí
mám starý, rezavý a porouchaný deštník

volný
pouze upřesnění
těsný
bez něj by věta ztratila smysl Doplněk
závislý na dvou větných členech
často je ve větě „jako“ nebo „jakožto“
buď na podmětu a přísudku

nebo na přísudku a předmětu
Oblečení nosíme čisté.

Vynikl jako <spisovatel>.
Seděl <sehnutý>.
Bratr to udělal <sám>.
Fialky vždy rozkvetou <první>.
Viděl ji <tančit>.
přechodník: Vešel opíraje se o stůl.

holý
Pohyboval se hopkaje
rozvitý
Seděl zcela sehnutý.
několikanásobný
Pohyboval se hopkaje a tančeje. Slova, která nejsou větným členem
je – část přísudku
byl bych – celé jeden člen
se, si – řadí se ke slovesu
chci závodit, začal jsem závodit: jeden člen – fázové sloveso
částice, oslovení, vsuvky Psaní čárek ve větě jednoduché
u několikanásobných členů – pokud nejsou oddeleny a,i,nebo,ani nebo či