1 - Syntax

• nauka o tvorbě, stavbě věty a souvětí

promluva = základní jednotka souvislé komunikace
< 1+ výpovědí výpověď = ucelené dílčí sdělení zakotvené v dílčích situacích
- v různých situacích různý význam

věta = struktura, která obsahuje přísudek
- dělení podle postoje mluvčího
< oznamovací, tázací, rozkazovací, zvolací
- z hlediska členitosti
< jednočlenné (vyloučena přítomnost podmětu) [Sněží. Prší.]
dvoučlenné [Zpívá.] polovětné konstrukce x přechodníky, infinitivy [Být tebou, nechodil bych tam.] souvětí
< souřadné = 2+ věty hlavní
podřadné = 1 věta hlavní

větný člen
< jednoduché [Hanka je modrá.]
složené [Byl bych to býval řekl.] skladební dvojice
< řídící [Mladý pan Běhal běhal pomalu.]
závislé [Viděl jsem krásnou výstavu.]

skladební vztahy
1. významové
a) predikace = přisuzování
- vztah meni konatelem děje a přísudkem
b) determinace = určování
- nějaký výraz je blíže určený jiným
< mezi přísudkum
c) koordinace = přiřaďování
d) apozice = přistavování
- přístavek oddělujeme čárkami
2. formální
a) souřadnost
[Nemáme žádný důkaz, že je párový svazek jakéhokoli živočišného druhu nějak obzvláště silný.]

Valence

• schopnost slovesa vázat na sebe slova v určitých tvarech

Odchylky

• zeugma = spřežení větných vazeb

  [opovrhovala a nenáviděla (koho a kým) x opovrhovala jím a nenáviděla ho]

• anakolut = vyšinutí z větné vazby

  [kdo ztratil klíče, jsou u školníka]

• atrakce = spodoba

  [před západem sluncem]

• kontaminace = křížení

  [schopen dobrému skutku]

Větné členy

Podmět

• základní VČ, nezávislý na jiných VČ
• s přísudkem * základní skladební dvojice
• nejčastěji 1. pád
• slovní druh – 1, 3, 4, 5 (infinitiv), 6, 10

Přísudek

• základní VČ
• slovní druh – 5 (v určitém tvaru), 10
• shoduje se s podmětem – číslo, osoba (rod)

< slovesný (plnovýznamové sloveso)
< jednoduchý, složený
fázové [začít, přestat], způsobové [muset, moci], pomocný [být] + infinitiv
jmenný se sponou = být + (podstatné|pří­davné) jméno < holý, rozvitý, několikanásobný

Předmět

• slovní druh – 1 (kromě 1. a 5. pádu), 3, 5 (infinitiv)

Příslovečné určení

1. místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, přípustky, podmínky

• váže se na přísudek

Přívlastek

• slovní druh – 1, 2, 3, 4, 6

1. shodný, neshodný Děti se tísnily kolem umyvadla plného čerstvých květin.