7 - Filosofie období baroka

• missin'
• důraz kladen na člověka, přírodu, objevy, vědu
• dva hlavní směry – racionalismus a empirismus
• hlavní téma filosofie je gnozeologie (věda o poznání)
  • co nás přivede k pravdivému poznání
• reaguje na renesanční objevy, vědu
• vzniká nová společenská třída – buržoazie
  • začínají probíhat buržoázní revoluce zaměřené proti feudální moci
• z filosofického hlediska vzniká mechanický materialismus
  • velkou zásluhu měly přírodní vědy
• racionalistické pojetí dějin společnosti jako boje světla a rozumu
• osvícenství nebylo jednotným proudem v názorech
  • materialisté byli ateisty

René Descartes

• 1596 – 1650
• matematik, filosof, fyzik, vůdčí osobnost racionalismu
  • racionalismus = víra v rozum
• studoval v jezuitské koleji
• cestoval po Evropě
• jako voják (poručík) se účastnil 30. leté války
• během svého života odešel do Nizozemí, kde vznikly jeho hlavní spisy
• konec života strávil ve Švédsku, na královském dvoře, kde zemřel
• podrobil kritice veškeré dosavadní vědění
• zaměřil se na scholastiku
  • směřoval k vytvoření nezávislé, autonomní filosofie, která se bude výhradně opírat o lidský rozum
• pochyboval o všech poznatcích, které byly dosud objeveny a založeny na smyslovém poznání
• metoda skepse
• „Jediné, o čem nelze pochybovat je to, že pochybuji“
• „Myslím, tedy jsem“
  • latinsky „Cogito ergo sum“, anglicky „I think, therefore I am“, nebo „I am thinking, therefore I exist“
• byl dualista, dualismus je u něj spojen s existencí duševnosti (duše jako myslící substance)
  • projevem je myšlení, zásadně je nezávislá na fyzické existenci
• pro hmotnou substanci je charakteristická nekonečnost
  • metodou racionalismu je dedukce, pokus je pro ně pouze pomocný prostředek

• nové pojetí subjektů
  • subjekt původně chápán jako nositel určitých vlastností, stavů, činností
    • v tomto smyslu je subjekt totožný se substancí
  • každá substance má individuální vědomí
  • objektem je vše, co se nachází mimo subjekt
    • vědomí je vybaveno vrozenými pojmy, které nazývá axiomy

Gottfried Wilhelm Leibniz

• 1646 – 1716
• vědec, filosof, právník
• klade důraz na metodu analýzy
• elementární prvky chtěl kombinovat, kombinací prvků je možno docházet k mnoha různým závěrům
• pojmenování prvků dodá myšlení přesnost
• říkal, že existují dva druhy pravd
  1. pravda rozumu
     • je vrozená, postupně se rozvíjí až k uvědomění
  2. náhodné pravdy faktů
     • logicky nedokazatelné a neodvoditelné
     • platí pro ně zákon dostatečného důvodu
     • metodou je indukce
• je racionalistický idealista
  • podstatou světa a všech věcí jsou monády
    • monáda = duchovní atom
  • idealistické učení
  • pro monády je typická neustálá změna, nezávislost na sobě, aktivita a pohyb
  • nejvyšší monádou je monáda božská
  • monády tvoří jednotný harmonický svět
    • harmonii stanovil bůh
• z učení vyplývá nerozlučnost pohybu a hmoty
• Theo licea
• zabývá se tématem pekla a utrpení
  • proč existuje zlo, když bůh je dobrý

Baruch Spinoza

• člověk je svou podstatou bytost rozumová
• hovoří, že substance je pouze jedna, ale má dva znaky
• slavný výrok „Svoboda je poznaná nutnost“
  • vyplývá z něj, že je determinista
  • vše na světě je nutné, předurčené
  • vypadá to jako by člověk nemohl volit, přesto má člověk možnost volby
    • tím, že pochopíme a podřídíme se společenskému řádu se staneme svobodnými
  • svobodu myšlení spojuje s demokracií