4 - Filosofie období Helenismu

• asi od 4. století př.n.l.
• souvisí s nástupem Alexandra Makedonského na trůn
• název Helenismus pochází až z druhé poloviny 19. stol.
  • znamená rozšiřování kultury a vzdělanosti do míst, které dobyl Alexandr Makedonský
• Helenistická kultura se stává základem celého světa
• v roce 148 n.l. bylo Řecko dobyto římany, řecká kultura se rozvíjela na toto území
• 524 – končí Antika, Boethius (poslední představitel antiky) byl popraven, kvůli obvinění ze spiknutí
• završením Helénistického období je uzavření všech antických škol, které nebyly křesťanské {529}

1. stoicismus
   • těžiště v etice
2. epikureismus
   • spočívá na blaženosti
   • požitkářství, význam je mírně přenesený
3. skepticismus
   • nahlíží na věci pesimisticky

Stoicismus

• název pochází od sloupové síně
• stoa = sloup
  • sloupořadí, sloupová síň (přednáškový sál)
• 3 etapy vývoje
  1. starší stoa
     • Zénon z Kitia
       • 333 – 262 př.n.l.
       • zakoupil místnost se sloupy, aby v ní mohl vyučovat
       • zakladatel směru
     • Chrýsippos ze Soloi
       • 280 – 205 př.n.l.
       • z jeho díla se dochovaly pouze zlomky
     • měli vliv na praktickou politiku
     • rádcové politiků a králů
  2. střední stoa
     • Poseidónos ze Sýrie (135 – 51 př.n.l.)
     • zaměřovali se na otázky praktické mravouky
     • zmírnili názory prvního období
  3. mladší stoa
     • 0 – 50 n.l.
     • z tohoto období se dochovala díla
     • vliv na pozdější filosofii
     • významným představitelem byl Seneca
       • básník a politik
       • žil v období vlády císaře Nerona, byl nucen pod tlakem okolností spáchat sebevraždu
       • jeho práce byly spíše etického řádu
       • ne vždy žil tak, jak kázal
         • hlásil se k rovnosti mezi lidmi, nabádal k vlídnému zacházení s otroky
           • přírodní zákony platí pro všechny, člověk se těmito zákony musí řídit
         • nesnášel shromažďování majetku, ale sám byl bohatý
       • cílem jeho učení bylo dosáhnout co nejvyššího vědění, ve všech činech musí převládat rozumový princip
       • člověk se musí starat o duševní klid a rovnováhu
         • došel až tak daleko, že když se člověk naučí ovládat klid a rovnováhu stane se lhostejným vůči vnějším otřesům
     • Marcus Aurelius
       • císař, považován za filosofa
       • dílo Hovory k sobě
         • psal jej v době, kdy pobýval na území moravy a Slovenska
     • stoicismus se šířil mezi všemi vrstvami tehdejšího římského obyvatelstva
       • cílem bylo naučit člověka žít v klidu až lhostejnosti
     • etika
       • člověk má žít ve vztahu s přírodou a rozumem, má se zbavit všech vášní, které narušují klid
     • později byly striktní názory stoiků zmírněny
       • člověk by měl dávat přednost hodnotám, jako je zdraví
       • pořád trvali na potlačování vášní
     • jejich názorem bylo, že lidé dávají přednost špatnosti, ideálním člověkem by byl filosof (vzdělaný člověk, který nepodléhá vášním)
       • lidé jsou ve své podstatě špatní
     • neuznávali otroctví
     • svobodný člověk si může zvolit druh smrti
       • hodně stoiků páchalo sebevraždu (radši zvolili smrt, než špatný život)
     • dále se zabývali logikou a fyzikou
       • byli materialisté
       • skutečné je pouze to, co je hmotné
     • hovořili o tom, že svět prostupuje tzv. pneuma
       • spojení ohně a vzduchu
       • duchovní princip, hmotné povahy
       • vše co se ve světě odehrává je na základě zákonitostí a nutností
       • pneuma je i zároveň logos (rozum)
     • svět je uspořádán nejlépe, jak to jen jde

Epikureismus

• navazuje na Hedónismus
  • hedoné = slast
• Epikúros ze Samu
  • 341 – 270 př.n.l.
  • zakladatel
  • sensualista (sensus = smysl)
    • smyslový vjem je odrazem věcí
    • vnímáme-li smysly, tak to nemůže být klamné
    • klamy vznikají z mínění, které nejsou potvrzeny smysly
  • za základ nepovažoval nic hmotného, ale rozum
  • jeho heslem bylo „žij ve skrytu“
  • odmítavý postoj ke státu
    • stát je pro něj podnětem strasti a nespokojenosti
    • proto je nutné se veřejnému životu vyhýbat
    • vzdělaný člověk by se neměl účastnit státních záležitostí, pokud tomu není přinucen
  • etika
    • základem je svoboda lidské vůle a rozhodování, která je ovšem podmínkou mravní odpovědnosti
  • slast je pro něj nepřítomnost strasti
    • slast je vrozená, pokud ji nevytlačí strast, tak je trvalým stavem
    • slast vždy podřizovali rozumu
  • je nutné se vyhnout bolesti a neklidu
  • rozumnost stojí nejvýše, slastný život nelze odloučit od ctnosti
    • hodnotnější jsou slasti rozumové, než tělesné
    • hlásali uměřenost, slast podřizujeme rozumu
  • největší lidské štěstí viděli v pocitu duševní rovnováhy a klidu
  • ideálním stavem byl stav ataraxie
    • etický ideál dosažení klidu
    • získáváme vnitřní svobodu (apateia)
  • nejvíce na nás působí strach z osudu, z nestálosti osudu
    • má li být člověk šťastný, musí se zbavit strachu
    • Epikuros hovoří o 4 druzích strachu
      1. strach, že nemůžeme dosáhnout štěstí
         • oponuje tím, že štěstí dosáhneme, pokud budeme žít rozumný život
      2. strach z utrpení
         • musíme si uvědomit, že je-li utrpení silné, nikdy netrvá dlouho a je-li dlouhé, nikdy není tak silné
      3. strach z bohů
         • bohové se o svět nestarají, vůbec do lidského života nezasahují a nemohou ovlivňovat lidské osudy
         • nevěřil v to, že bohové lidi odměňují, trestají, atd.
      4. strach ze smrti
         • strach ze smrti nám umožňuje plnohodnotně žít smrtelný život
         • když tu jsme my, tak tu není smrt
         • žijme život, užívejme si jej s rozumem, berme v úvahu ctnost
    • jeho etika byla útěkem od rozporů Helénistické společnosti
    • epikureismus je rovněž filosofií přátelství
      • přátelské vztahy pěstované v Epikureově zahradě měly být základnou uspořádání vztahů mezi lidmi
    • „Jen zbaveni strachu lidé mohou žít svobodně“
• nazýváni filosofy zahrady (popř. filosofy ze zahrady)
  • Epikuros založil svou školu ve svém domě, který byl obklopen obrovskou zahradou
  • v zahradě byli uzavřeni a odtrženi od okolního světa
  • řešení úniku z normálního světa do uzavřeného světa radosti
• je také filosofií přátelství
  • srdečné a přátelské vztahy by měly být základnou uspořádání vztahů ve společnosti
  • nepomáhá nám tolik pomoc našich přátel, jako jistota, že by nám pomohli
  • Epikuros spojoval přátelství s láskou ke všem lidem
• Titus Lukrecius Carus
  • 97 – 55 př.n.l.
  • nejznámnější je jeho báseň o přírodě
    • nejucelenější výklad antické atomistiky
  • své verše doplnil také poznatky o přírodě
  • poznatek, že život vznikl samoplozením z nějakých prapočátků
    • druhy, které nebyly schopny přežít, tak vymřely
  • atomy nazývá prvotními tělísky
  • blaho spočívá v nerušeném duševním klidu, který je porušován vírou v bohy, záhrobní svět
  • vysvětluje, že náboženství vzniklo ze strachu před přírodními silami a z nesprávného vysvětlování
  • cílem jeho názorů bylo zbavit člověka strachu před osudem
  • měl podobné názory jako Epikuros

Skepticismus

• výchází z gnozeologické problematiky poznatelnosti světa
• jako hlavní princip vyzvedává pochybnost (skepsi)
  • skepse = pochybovat o tom, co se člověku předkládá jako dané (samozřejmé)
• v etice se shodují s epikurejci a se stoiky
  • pravá blaženost spočívá v klidné a vyrovnané mysli
  • člověk se má osvobodit od různých strastí
• pochybovali o poznatelnosti světa, o uskutečnění stoického mravního ideálu v praktickém životě
• jejich filosofie odráží dobu, která již byla zmítaná mnoha problémy
• sídlili v Platónově akademii

1. starší skepse
   • Pyrrhon z Élidy
     • 360 – 270 př.n.l.
     • myšlením se soustředil okolo 3 otázek
       • 1. Jaké jsou věci?
         • odpovídá, že věci jsou nepochopitelné, jejich povaha je nám nepřístupná
         • tvrdí, že smyslové i rozumové poznání je klamné
         • o věcech je možno konstatovat jen to, že se nám jeví tak či onak (nic víc)
           • pravou podstatu věcí nikdy neodhalíme
       • 2. Jaký je náš vztah k nim? (k věcem)
         • když nemůžeme s určitostí říci, jaké jsou, je lépe zdržet se úsudku
       • 3. Co z toho získáme? (když se zdržíme úsudku)
         • získáme tzv. atharaxii (celkový duševní klid, nejvyšší stupeň je blaženost) a apatheiu (lhostejný klid)
         • zdržení se úsudku nazývá epoché
2. střední období
   • Karneadés
     • 214 – 129 př.n.l.
     • probabilismus
       • pravděpodobnost
3. mladší období
   • Ainesidemos
     • žil asi v době kristova narození
     • obnovil původní pyrrhonismus (smyslové i rozumové poznání je klamné)
     • sestavil řadu trópů (celkem 10)
       • argumenty ve prospěch epoché (epoché = zdržení se úsudku)
       • pochybnost o obecné platnosti poznání
       • asi 4 týkající se vlastností subjektu (toho, kdo poznává)
       • týkající se charakteristiky objektů
       • 4 týkající se charakteristiky subjektu i objektu zároveň
       • např. „Existují různě vnímající vlastnosti“
       • poznání závisí na zvycích, tradicích a předsudcích
       • v něčem správně postihují některá omezení, nebo vlastnosti lidského poznání

• Pyrrhónská skepse neznamená nečinnost, ale jakési přizpůsobení s daným způsobem života

• všechny hlavní školy Helénistického období se orientovaly na vnitřní svět člověka
  • etické problémy
  • pro všechny problémy je důležitá ataraxie (duševní klid)

Novoplatonismus

• neoplatonismus
• 3. – 6. století našeho letopočtu
• inspirovali se učením Platóna
• vykládají Platónovo učení, snaží se jej doložit
• zabývali se mystikou, nakonec křesťanství na novoplatonismus navázalo
• směr vzniká v Alexandrii, v Egyptě
• Plotinos
  • považován za zakladatele směru
  • pokračoval v duchu Platóna
  • chtěl založit vlastní školu, kde by se sdružovali filosofové
  • chtěl založit ideální vztah
  • dílo Eneády
    • telocentrismus (základem všeho je bůh)
    • vše ve světě vychází z absolutního pricipu, který se nazývá Tohém
      • Tohém = bůh, absolutní princip
    • odpovídá teorií emanace
      • emanace = šířit se, vytékat
      • tvrdil, že bůh je tak dokonalý, že svou dokonalostí přetéká přes svůj okraj
    • hypostaze
      • sféry
      • mnohost úrovně věcí
      • 1. zpodstatnění, zvěcnění
      • 2. duše světa
      • 3. příroda a hmota
      • duchovním cílem by mělo být pozvednout se ze 3. hypostaze až na vrchol k absolutnímu duchovi
        • dosáhneme toho tím, že budeme žít asketický život
        • hodně připomíná Platóna
• Porfyrios
  • napsal Život Plotinův
  • vydal a okomentoval spisy Aristotela a Platóna
  • utřídil spisy Plotina a vydal v šesti souborech po devíti spisech, v tzv. enneadách
• Iamblichos
  • rozšířil počet hypostazí
  • snažil se splynout s bohem, s absolutním principem

• antická filosofie končí roku 529, kdy císař Justián zavřel všechny pohanské školy, včetně akademie
  • oficiálním učením se stává křesťanství
• Boëthius
  • dílo Útěcha z filosofie
    • snaží se sestavit dílo antických filosofů
  • dílo Úvod k úvodu
    • započal spor o univerzálie