2 - Dějiny filosofie

část sepsal Rychlis (Tomáš Rychlik), díky

1. vývoj filosofických názorů, filosofických škol
2. logika
   • zabývá se formami a zákony správného usuzování
3. filosofie přírody
   • zabývá se výkladem podstaty přírody
   • snaží se objasnit zákonitosti přírodního dění

• Tomáš Akvinský
  • všechny odpovědi na filosofické otázky jsou obsaženy v bibli
  • úkolem filosofů je pochopit tyto odpovědi
  • pravdu lze postihnout pouze pomocí víry
• Feuerbach
  • Bůh je příčinou světa, my jsme určující síla
• determinismus
  • všechno má svou příčinnou podmíněnost
    • příčina a následek
• deismus
  • nevylučují boha, jako prapůvod
• ateismus
  • bůh není poznatelný, proto neexistuje
• bez jistoty lidé zažívají silné pocity úzkosti

Východní filosofie

• člověka chápe jakou součást přírody, sepětí s přírodou
• snaží se porozumět člověku jako někomu, kdo je součástí přírody
• smysl pro rovnováhu, harmonii
• praktičnost, myšlení je spjato s každodenními starostmi, s každodenním životem
• úcta k celku, věci bychom měli chápat komplexně, maličkosti bychom neměli přehlížet, vše je stejně důležité

Indická filosofie

• Indie osídlená kolem roku 2000 př. n. l. kmenem Árjů
• rozlišujeme 3 etapy
  1. období védské
     • 1500 – 500 př.n.l.
     • védy = vědění
       • 6× obsáhlejší než bible
       • první písemné památky
       1. sanhity
          • texty se zabývají náboženskými rituály
          • obsahují 4 části
            • chvalozpěvy, hymny oslavující božstva
              • rgvédy
            • zpěvy kněze při rituálech
              • samavéda
            • obětní formule
              • jadžurvéda
            • magické formule (zaříkávání apod.)
              • atharvavéda
       2. bráhmany
          • komentáře a vysvětlivky rituálů, obsažených v sanhitech
       3. upanišady
          • usednutí k nohám mistra
          • určeny pouze pro zasvěcené
            • tajné výklady véd
          • jsou nejdůležitější, nábožensko filosofické texty k védám
          • pomohly formulovat pozdější filosofický okruh uvažování, který se opírá o učení o átmánu a bráhmánu a karmický zákon
  2. období klasické
     • 500 př.n.l. – 1000 n.l.
  3. období poklasické
     • 1000 n.l. – ?
• bráhmán
  • univerzální duch, princip, který všechno řídí
  • bráhmá = duše v nás
  • vše je jednotné
    • sestoupením do našeho nitra (odprostíme se od vazeb na vnější svět) pochopíme učení bráhmánu a átmánu
    • musíme dodržovat sebekázeň, odříkání
    • pochopíme, že duše a tělo je jedno
  • bráhmáni = proroci, kteří šířili toto učení
  • bráhmanismus = směr, který v novější době získal název hinduismus
• átmán
  • nejvnitřnější Já jedince
• karmický zákon
  • učení o reinkarnaci (znovuzrození)
  • karma = skutek
  • o formě dalšího znovuzrození rozhodují minulé skutky
  • cílem je mókša = vystoupení z reinkarnace
    • záleží na míře dobrých skutků
    • meditace, moudrost
    • v tomto stavu dojde ke splynutí bráhmánu a átmánu, člověk splyne s univerzálním principem
• směry, které vznikají se dále dělí
  1. ortodoxní

     = ástika = souhlas

     • autoritou jsou védy
       • uznávají je a nezpochybňují
     • základna hinduismu
     • jóga, njája, sanhija, vaišešika
  2. neortodoxní

     = nástika = nesouhlas

     • odmítají védy (některé části) a karmu
     • školy jsou nezávislé na hinduismu
       • budhismus, džinismus, čárváka

Džinismus

• zakladatelem princ Vardhamána
  • přezdíván Džaina = vítěz (nad koloběhem životů)
• strávil život v askezi (odříkání)
• věnoval se meditacím, až dosáhl osvícení
• hlásal 5 hlavních zásad
  • nepůsobit utrpení žádnému živému tvoru
  • nelhat
  • nekrást
  • nevlastnit majetek
  • sexuální zdrženlivost (nebýt nevěrným, zachovávat věrnost)
• dualistický systém, uznávají 2 principy
  1. princip džíva
     • duchovní princip
     • duše, vědomí
     • duše je v čisté podobě nesmrtelná, ve spojení s hmotným tělem se stává smrtelnou, protože podléhá žádostem
       • osvobození od žádostí = askeze
  2. princip adžíva
     • hmota (tělo)
     • dochází ke spojení duše s hmotou

Čárváka

• také Lókajata
• pojmenována po zakladateli Čárvákovi
• materialistický směr
• neexistuje žádná duše, ale jen hmota v podobě 4 elementů
• vědomí se skládá z atomů, po smrti se rozpadá na atomy
• sensualisté
  • od slova senzus = požitek
• hedonisté
  • hedonie = slast
  • nejvyšším cílem je dosažení smyslové rozkoše

Budhismus

• zakladatelem Buddha
  • princ, vlastním jménem Siddhártha Gautama
  • 564–483 př.n.l.
  • v dospělosti si uvědomil lidské utrpení, odešel na samotu
    • hledal řešení, jak se utrpení zbavit
    • po 6 letech hledání usedl pod strom a poznal příčinu vzniku a zániku bytostí, utrpení, smrti a znovuzrození, ale také cestu, jak se ze všeho vymanit
• dharma = Buddhovo učení, dharma = pravda
  • uspořádáno do 3 sbírek písem (3 koše)
    1. koš disciplíny
    2. koš nauky
    3. komentáře
  • základ tvoří 4 ušlechtilé pravdy
    1. vše v životě je utrpení
    2. příčinou utrpení je touha
    3. když se odprostíme od vášní a touhy, dojde také k zániku utrpení
    4. existuje cesta vedoucí k zániku utrpení (Ušlechtilá osmidílná stezka)
       • mravní život, moudrost, kultivace mysli
       • stezka zahrnuje pravou víru, myšlení, jednání, mluvení, bdělost, pravé soustředění (meditace), dobrý život
• jde o dosažení nirvány (duševního naplnění, osvícení)
  • je potřeba zbavit se utrpení
• směry budhismu
  • hinajána
    • učení „malého vozu“
    • Cejlon, Thajsko, Laos
    • starší učení
    • určeno mnichům
  • mahajána
    • učení „velkého vozidla“
    • Japonsko, Korea, Vietnam, Čína
    • patří zde tantrajána (někdy zařazována jako 3. směr)
      • tibetský budhismus, lámaismus
  • zen-budhismus
    • také v USA, záp. Evropa
    • Mantra

Čínská filosofie

• v 1. období učenci vycházejí z pěti čínských knih
  1. Kniha písní – lyrika
  2. Kniha listin – soubor úředních dokumentů s určitými výklady a popisy
  3. Kniha obřadů – nejrozsáhlejší, zahrnuje formy spol. chování
  4. Kniha jar a podzimů – kronika státu s komentářem
  5. Kniha proměn – původně věštecká kniha, obsahuje symbolická znamení
• konfucianismus
  • stává se státní ideologií
  • nejrozšířenější
  • zakladatel Konfucius (552 – 479 př.n.l.)
    • významný čínský myslitel
    • jeho žáci sepsali knihu Hovory
      • asi 20 kapitol, ty jsou složeny z krátkých odstavců
    • klade důraz na etiku, usiluje o harmonizaci života, praktičnost
    • hlásá lásku a úctu ke staršímu a výše postavenému
    • v podstatě podporoval systém kast
    • ideálem je osvícený panovník
• taoismus
  • přírodní učení, hledá místo člověka v přírodě
  • Kniha o tao a ctnosti
    • tao = neuchopitelná podstata světa, duchovní princip
    • tao vše prostupuje a řídí, cesta, koloběh
    • neustálá změna a pohyb
  • každý jev se skládá ze 2 protikladných principů
  • každý princip obsahuje zárodek protikladu
    1. jin
       • pasivní, spíše ženský princip
    2. jang
       • spíše mužský princip
  • přijmout cestu tao = být nenásilný, poddat se
  • na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda a přece ji nepřekoná nic v tom, jak se napře
  • vyznávat tao znamená kráčet cestou svobody a přirozenosti
• neokonfucianismus
  • 1000 – současnost
  • stává se státní filosofií až do roku 1904

Západní filosofie

Filosofie předsokratovského období

• vzniká na území antických městských států, v 7. až 6. století př. n.l.
• fyzickou práci vykonávali otroci
• nastává skok v lidském myšlení
  • myšlení je postaveno na zkušenosti a rozumu (přechod od mýtu k logu = rozumu)
  • cílem bylo nalézt vysvětlení pro různé přírodní jevy
    • domnívají se, že musí existovat nějaká pralátka (nazývali ji arché)
    • pomohlo to pozdějšímu rozvoji přírodních věd
    • výsledky se podařilo shromáždit Aristotelovi
  • dějiny filosofie tvořili především muži

Filosofové Milétské školy

• název pochází od řecké kolonie Mílétos v Malé Asii

Tháles z Mílétu

• 624 – 546 př.n.l.
• hodně cestoval po světě
• podařilo se mu vypočítat zatmění Slunce, změřit pyramidy v Egyptě
  • měření probíhalo podle stínu, porovnával svůj stín se stínem pyramidy
• za pralátku považuje vodu
  • všechno vzniká i zaniká ve vodě, voda je proměnlivá (tekutina, pára, sníh, led)
  • po dešti vylézají žížaly z hlíny

Anaximandros

• za pralátku považuje mnohem složitější látku, něco neurčitého, nepoznatelného smys­ly
  • voda je pro něj moc jednoduchá, můžeme ji postihnout smysly
  • apeiron
    • něco neurčitého, něco co nemá hranice
    • apeiron je v pojetí Anaximandra počátek, princip všeho jsoucna
    • lze jej přeložit jako neomezeno, neurčito, nekonečno.
    • z této rovnováhy vychází teplo a chladno, vlhko a sucho, čímž vznikají čtyři živly a ustavují tak věci

Pythagoras ze Samu

• jako první se nazval filosofem
• založil školu v Itálii a na Sicílii
• souhrn všeho nazval kosmem
  • kosmos je výsledkem harmonických poměrů vyjádřených čísly
• hledá princip, který zakládá řád kosmu a nachází jej v číslu
• peras
  • mez, hranice, omezení v čase a prostoru
• apeiron nemůže existovat, jsoucno musí mít svou mez (peras), která se dá určit číslem
• magickým číslem je číslo 10
  • tímto číslem lze zajistit konstrukci vesmírného prostoru
    • potřebujeme bod (1), přímku (lineární spojnici 2 bodů), trojúhelník (3), jehlan (4, prostorové těleso)
    • dohromady vzniká číslo 10 (1+2+3+4)
• obor, který nejlépe rozeznává problém jednoty a mnohosti je matematika

Pythágorovci

• zastánci Pythágora
• zkoumali svět na základě čísla
• spojeno s převtělováním, chtěli osvobodit duši z koloběhu života dodržováním určitých zásad
  • disciplína, zdrženlivost, autorita
• zastánci aristokracie

Herakleitos z Efezu

• 540 – 480 př.n.l.
• pocházel z rodu Efézských králů, svou královskou hodnost postoupil svému bratrovi
  • chtěl se věnovat filosofii
• proslavil se výroky:
  • „Dvakrát do téže řeky nevstoupíš“
  • „pantha rhei“ (vše plyne)
    • uznával pohyb
• sám sebe považuje za samouka, nenavazuje na žádného předchůdce
  • později má jeho učení vliv na německého filosofa Hegela
• pralátkou je pro něj oheň
  • symbol pro věčně se měnící, všechno trvale prostupující
  • „Z Ohně vše vychází a do Ohně se vše zase vrací.“
• dialektik
  • celý svět je tvořen soubojem mezi dvěma protikladnými principy (vznik/zánik, světlo/tma, dobro/zlo)
• logos
  • všeobecný základ světa, zákon veškerého dění
• Hetairie
  • mystické náboženské spolky

Eleaté

• název podle města v Itálii
• zakladatelem je Xenofanés z Kolofónu
• byli považováni za materialisty
• svět je nehybný a věčný a je mu nadřazen bůh kulovité povahy, který se sám dokáže dokonale vymezit

Parmenidés

• 540 – 465 př.n.l.
• učil o neměnnosti světa a věčnosti světa
• pralátka nesmí mít smyslovou podstatu
• vedle skutečného světa, který můžeme vnímat rozumem existuje svět jevů, který vnímáme pouze smysly
• smysly zobrazující svět pohybu a rozmanitosti jsou pouze zdáním
  • pravdivé bytí lze poznat pouze myšlením
• své myšlení vysvětlil básní o přírodě
• vedle bytí nemůže existovat „nebytí“
  • vycházel z učení Herakleita
  • „Na nic není možno ani myslet“

Zenón z Eleje

• rozvíjel Parmenidovo učení tím, že pro něj hledal logické vysvětlení
• aporie
  • obtížná filosofická otázka (neřešitelný rozpor)
  • aporie letícího šípu
    • letící šíp pozorovaný v jakýkoliv okamžik svého pohybu se nachází na jednom místě, v kterém je de facto v klidu
    • pokud je ale v klidu v každém okamžiku svého letu, znamená to, že je v klidu i v čase, což znamená, že se nepohybuje
  • byly vyvráceny až v novověku

Atomisté

• pohyblivost, mnohost může být základem světa
  • ne jedna arché, ale více elementů tvoří základ světa
• elementy jsou vůči sobě v napětí, vzájemně se ovlivňují
  • to způsobuje proměny, pohyb
  • tento způsob uvažování nazýváme atomismem

Empedoklés

• není možná existence jen jednoho arché
  • voda se přeci nemůže změnit v motýla či psa
• pralátku tvoří 4. živly
  • oheň, voda, vzduch, země
  • tyto pralátky jsou sjednocovány silou lásky a rozdělovány silou nenávisti (dualismus)
• uznával vývoj organického světa a zařazuje do něj i duši, kterou mají nejen lidí, ale i zvířata a rostliny
• zdůrazňoval význam pokusů a pozorování, kladl důraz na pozorování přírody a okolního světa
  • podařilo se mu dokázat hmotnost vzduchu
• pokusil se vysvětlit dějiny vzniku a vývoje organismů
  • podle něj nejprve vznikly rostliny, poté zvířata a poté lidé
• v procesu organického vývoje použili pouze silnější druhy, ty které se přizpůsobily jistým podmínkám
  • všechny ostatní druhy vyhynuly
• přírodní filosofie připravila půdu pro Démokrita
• věřil v převtělování, byl pod vlivem Pythágorovců
• podle legendy se vrhnul do sopky Etny, aby byly zahlazeny stopy po jeho smrti
  • vytvořila se legenda o nadpřirozenosti, sopka vychrlila jeden jeho střevíc a jemu se nadpřirozenosti nepodařilo dosáhnout, protože po něm zůstala stopa

Anaxagorás

• 500–408 př.n.l.
• pocházel z osady Klasonómen v Malé Asii
• byl učitelem a přítelem Perikla
• předpokládal, že svět je nekonečné množství vzájemně odlišných semen
  • nazývá je také zárodky věcí
  • jsou hmotná, velikostně jsou stejné, ale různé kvality
  • jsou donekonečna dělitelná a vznikají z nich další věci
  • nús
    • princip formování beztvaré hmoty
    • je nutný, aby z chaosu vznikl kosmos

Démokritos z Abdéry

• 460 – 370 př.n.l.
• nejvýznamnější představitel řeckého atomismu
• hodně cestoval, byl praktik, ekonom a meteorolog
  • dokázal např. podle úrody předvídat zdražení oleje
  • předvídal déšť, zachránil úrodu
• ve stáří oslepl (nebo se sám oslepil), aby nebyl sváděn smyslovým vnímáním a mohl se soustředit na filosofování
• znalosti astronomie, matematiky, biologie, lékařství, psychologie
• snažil se vyvrátit elejské učení o nemožnosti pohybu
• základní částici světa nazval atomem
  • z řeckého átomos – nedělitelný
  • atomy se neustále pohybují v prázdném prostoru
  • pohyb není nahodilý, ale podle určitých zákonů, které mohou být poznány lidským rozumem
• kladen důraz na rozumové poznání, jednotícím principem je rozum